Prof. MUDr. Emil Starkenstein (1884-1942) patřil mezi nejvýznamnější osobnosti evropské farmakologie první poloviny 20. století. Přesto dnes jeho jméno stojí spíše na okraji odborného povědomí. Jeho dílo však zásadně předběhlo dobu, zejména v oblasti klinické farmakologie, racionální farmakoterapie a propojení experimentu s praxí.
Životní a odborné curriculum vitae
Emil Starkenstein se narodil v židovské, německy mluvící rodině v Poběžovicích (německy Ronsperg), městečku v podhůří Českého lesa, nedaleko hranic s Bavorskem. Jeho rodiče byli Sigmund a Karolína Starkensteinovi. V rodině jeho otce byla silná lékařská tradice, matka byla po předcích spřízněna se slavným rabínem a znalcem talmudu Eleasarem Löwem (1758-1837).
Emil Starkenstein absolvoval německou obecnou školu v Plzni a poté významné a respektované Piaristické gymnázium v Plzni. V duchu rodinné tradice si Emil Starkenstein zvolil studium medicíny na lékařské fakultě německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, které započal ve školním roce 1903/1904. Už během studia byl publikačně činný, první samostatnou studii zveřejnil v roce 1907. Věnoval se i praktické stránce vědy, v letech 1908 až 1909 byl demonstrátorem na dermatologicko-farmakologickém ústavu univerzity. Také působil jako pomocný lékař. Doktorem medicíny byl promován 10. května 1909. Ústav tehdy vedl významný farmakolog a biochemik Julius Pohl (1861-1942).
Emil Starkenstein a umělecká knižní značka (Ex Libris) věnovaná Dr. Emilu Starkensteinovi
Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Ve vědecké práci pokračoval rovněž v zahraničí. V roce 1910 pracoval v přímořské zoologické stanici v Terstu (tehdy Rakousko-Uhersko). V roce 1912 prováděl na univerzitě v Neapoli studie na téma fermentace. O rok později habilitoval v oboru farmakologie a farmakognozie. Do roku 1913 publikoval nejméně 44 vědeckých prací. Ve stejném roce se oženil s Marii Weilovou z Prahy. Manželé měli spolu syna Waltera a dceru Magdalenu (1917-2011).
Po vypuknutí první světové války, v létě 1914, narukoval do armády. Více než čtyři roky pracoval jako lékař a velitel rakouské polní nemocnice v Radomi v Haliči (dnes Polsko) a také jako vedoucí stálé bakteriologické laboratoře tamtéž. Svoje znalosti z oblastí experimentální farmakologie aplikoval úspěšně při léčbě infekčních nemocí u vojáků (úplavice, skvrnitý tyfus, cholera).
Válečná zkušenost jako zdroj inovací
Starkensteinova práce za 1. sv. války je ukázkovým příkladem translace poznatků do klinické praxe. Jako lékař a velitel polní nemocnice aplikoval experimentální farmakologii při léčbě infekčních onemocnění:
Z dnešního pohledu jde o rané příklady patofyziologicky cílené terapie a podpůrné léčby zaměřené na prevenci komplikací.
Od experimentu k pacientovi
Jedním z největších přínosů Emila Starkensteina bylo systematické prosazení myšlenky, že farmakologie nemá zůstat izolovaná v experimentálních laboratořích, ale má být aktivně přenášena k lůžku pacienta. Pro současné zdravotnické profese je tento přístup samozřejmostí, avšak ve své době představoval revoluční posun: od empirické léčby k racionální, na důkazech založené farmakoterapii.
Spolupráce s průmyslem: racionalita versus inovace
V letech 1922 až 1933 spolupracoval s německou firmou Schering Kahlbaum AG (v Berlíně) na vývoji nových léků Ferrostabil, Veramon a Vasano (od roku 1929 byl jejím odborným poradcem).
Podílel se na vývoji několika významných léčiv:
Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Široký vědecký záběr
Starkensteinův výzkum byl mimořádně široký. Zabýval se metabolismem purinů a inositolu, farmakologií hormonů (pituitrin), analgetiky a opiáty, toxikologií a rolí stopových prvků (Fe, Mg, Ca). Publikoval stovky prací a byl autorem významných učebnic, včetně rozsáhlé učebnice farmakologie, toxikologie a preskripce z roku 1938, která patřila ke standardům své doby.
Pedagog a organizátor vědy
V nové vzniklé Československé republice začal akademickou kariéru na rovněž vzniklé Německé univerzitě v Praze. V roce 1920 se zde stal mimořádným profesorem. Řádným profesorem se stal v roce 1929, kdy převzal vedení ústavu farmakologie po zesnulém profesoru Wiechovském.
Ve třicátých letech jeho kariéra vrcholila. Pro školní rok 1931-1932 se stal děkanem lékařské fakulty Německé univerzity v Praze. V následujícím školním roce byl na téže fakultě proděkanem. Založil také odborný časopis určený pro další vzdělávání lékařů a aktivně se podílel na reformě farmaceutického studia. Jeho práce tak překračovala rámec experimentální vědy a zasahovala do organizace zdravotnictví a vzdělávání.
Tragický konec a zapomenutý odkaz
Po podpisu Mnichovské dohody a vzniku druhé republiky v říjnu 1938 začaly pro profesora Starkensteina těžké časy. Starkensteinova kariéra byla násilně ukončena nacistickou perzekucí. Po okupaci zbytku českých zemí 15. března 1939 pobýval ještě na území nově vzniklého Protektorátu Čechy a Morava. Nicméně podařilo se mu s manželkou a dcerou Miladou emigrovat do Holandska Po okupaci Holandska německými vojsky v květnu 1940 se se opět s rodinou ocitl ve velkém nebezpečí. Na podzim 1941 byl zatčen gestapem v Amsterdamu. V říjnu 1942 byl zařazen do transportu do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zavražděn 6. listopadu 1942. Jeho smrt znamenala nejen osobní tragédii, ale i výraznou ztrátu pro evropskou vědu.
Význam pro současnou praxi
Odkaz Emila Starkensteina je dnes až překvapivě aktuální:
Britský farmakolog J. H. Gaddum jej označil za „nejvýznamnější osobnost kontinentální evropské farmakologie mezi světovými válkami". Byť je u nás profesor Emil Starkenstein osoba poměrně neznámá, v zahraničí není jeho památka zapomenuta. Roku 1989 byla v Rotterdamu na základě iniciativy prof. Ivana L. Bonta založena Emil Starkenstein Stichting, která uděluje granty podporující lékařský výzkum. Autoři Helmut Greim a Erhard Deml věnovali památce Emila Starkensteina roku 1996 knihu Toxikologie. Od roku 2009 je umístěna pamětní deska obětí nacistického režimu z řad členů Leopoldiny včetně Starkensteinova jména v německém Halle. V České republice se odkazu Emila Starkensteina věnoval prof. MUDr. Jaroslav Jezdinský, CSc. Dne 14. listopadu 2014 proběhlo v Praze sympozium "Professor Dr. Emil Starkenstein (1884-1942): „The Last Representative of the German Pharmacological School in Prague and Victim of National Socialism".
Emil Starkenstein byl nejen vynikající experimentátor, ale především vizionář. Dokázal propojit vědu s klinickou realitou v době, kdy tento přístup nebyl samozřejmostí. Pro dnešní farmaceuty, lékaře i sestry je jeho přístup inspirací: připomíná, že kvalitní farmakoterapie nevychází pouze z dostupnosti léčiv, ale z hlubokého pochopení jejich účinků, mechanismů a správného použití u konkrétního pacienta.
PharmDr. Tomáš Arndt
V dalším pokračování seriálu se autor zaměří na Jaroslava Bednáře, jehož hlavní profesí byla farmacie, ale působil rovněž jako spisovatel a básník.
MAX FANTA - VÝZNAMNÝ PRAŽSKÝ ŽIDOVSKÝ LÉKÁRNÍK
EMIL ŠEDIVÝ, ZAKLADATEL ČESKÉ FARMACEUTICKÉ HISTORIOGRAFIE
ADAM ZALUŽANSKÝ ZE ZALUŽAN, AUTOR ŘÁDU APATEKÁŘSKÉHO
Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.
Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)