PhMr. Amálie Kutinová a její dcera Marie Kubátová vytvořily podivuhodnou dvojici žen, které spojily tři životní témata: spisovatelství, lékárenství a zájem o lidový folklór a pohádky. Příběh této literární a lékárnické rodové linie se začal psát na konci 19. století na Moravě.
Málinka s titulem
Amálie Kutinová (roz. Tauberová, 1898-1965) prožila dětství a mládí plné dobrodružství, které později zvěčnila ve svých nejslavnějších autobiografických knihách o Gabře a Málince. Tedy o ní (Málince) a její starší sestře Gabře. Cesta k farmacii však pro ni nebyla přímočará. S rodinou se odstěhovala v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka Tauberová se svou starší sestrou nastoupila v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Ani jedna z nich však gymnázium nedokončila. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a odjela do Prahy k provdané sestře Ludvice Bendové. Zde nastoupila jako lékárenská praktikantka v lékárně na Vinohradech. Na jaře 1916 pracovala rovněž v lékárně v Táboře u lékárníka Ptáka.
Jak se Málinka „učila" lékárnicí
Po uplynutí tirocinální praxe (předcházela studiu farmacie) se rozhodla farmacii vystudovat. V té době bylo ještě málo žen, které už studium úspěšně dokončily. Možnost studia farmacie na vysoké škole byla ženám povolena v roce 1900 a do roku 1918 promovalo na jediné univerzitě v českých zemích, Karlo-Ferdinandově univerzitě (dělila se od roku 1882 na českou a německou část), pouze 29 žen. Amálie Kutinová začala studovat ve školním roce 1918/1919 na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Závěrečnou rigorózní zkoušku úspěšně složila 9. 7. 1920. Byla vzornou studentkou, o čemž svědčilo opakované hodnocení "výborně" u jednotlivých zkoušek během studia. Po dokončení studia v roce 1920 se provdala za Ing. Jana Kutinu. Ten vlastnil malé nakladatelství Besední pořady, zaměřené na venkovské spolky a folklór. Právě zde začala Amálie od roku 1935 vydávat, v té době velmi populární, O Gabře a Málince.
O Gabře a Málince napsala v letech 1935-1947 celkem 7 knih (po roce 1948 se nesměly vydávat, nová vydání se objevila po roce 1989). S cyklem souvisí také román Farmaceutka (1947), kde hlavní hrdinka Málinka se v příběhu učí lékárnicí. Autorka v knize popisuje reálné poměry a fungování lékáren za období první republiky. Propojení lékárenství a psaní zúročila také v laskavých povídkových knihách Naši pacienti I. a II. (1946 a 1947), kde zachytila úsměvný i nelehký život ve venkovské lékárně.
Spolupráce s dcerou
V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1952 se odstěhovala se svým manželem k dceři Marii Kubátové do Vrchlabí. Zde se spisovatelka začala věnovat folkloristické práci. Výsledkem jejího mnohaletého úsilí bylo vydání několika knížek pro děti, z nichž některé napsala spolu se svou dcerou Marií. Amálie Kutinová zemřela uprostřed činorodé práce 30. března 1965 a je pochována v Horních Štěpanicích. Její manžel byl posledních pár let života nehybný a zemřel o sedm let později.
Dne 4. září 1998 udělilo MŠMT České republiky místní škole ve Štítné nad Vláří (kde vyrůstaly její románové hrdinky) čestný název Základní škola Gabry a Málinky.
Ačkoliv rodina často zápasila s existenčními problémy, zejména po uzavření nakladatelství během Protektorátu a pak znovu v roce 1948, Amálie dokázala skloubit náročnou profesi lékárnice s výchovou dětí, osvětovou a sběratelskou činností. Válečná lékárnická praxe v Křinci u Nymburka pak otevřela dveře ke stejnému oboru i její dceři Marii.
.............................
Ukázka z knihy „Naši pacienti II"
„Honem mi dejte hofmanský kapky. To víte, abych měl na ty pohřby. Co chvíle mi někdo omdlí a musím křísit. V neděli o funuse omdleli tři! A tuhle do lahvičky drobet čistýho líhu. To mám zas na prsty. Každou chvilku se škrábnu o máry nebo o rakev no a musím desinficírovat. To víte, zdravej neumírá! Tak abych nějak tu nakažlivinu nechytil. To by se mi nehodilo. Já mám život tuze rád..."
.............................
Z pražského předměsí do srdce Krkonoš
Marii Kubátovou (rozenou Kutinovou, 1922-2013) formovalo již rané dětství v Praze na Pankráci. Setkávání s realitou pražského předměstí v ní probudilo hluboké sociální cítění, které se později promítlo do veškerého jejího díla. Budoucí spisovatelka vystudovala gymnázium v Londýnské ulici v Praze a později dívčí reálné gymnázium ve Vodičkově ulici rovněž v Praze. V roce 1941 úspěšně složila maturitní zkoušku. Podařilo se jí složit zkoušky na učitelský ústav, kam ale nenastoupila.
Rodina se za války přestěhovala do Křince u Nymburka a matka si zde otevřela lékárnu, mladá Marie sem nastoupila jako praktikantka. Přestože malé Polabí příliš neoslovilo její poetickou duši, vytěžila z něj první literární pokusy a postřehy o lidských povahách.
V roce 1943 se provdala za Jaroslava Kubáta, který také začal pracovat v lékárně jako praktikant. Po skončení války vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v roce 1949. Rovněž také její manžel si doplnil a formálně ukončil vysokoškolské vzdělání. Poté dostali pracovní nabídku v roce 1952 v Karlových Varech. Její manžel zde vedl lékárnu jako správce, zatímco ona se starala o děti a své rodiče, kteří se za nimi přistěhovali. Také vypomáhala na malém hospodářství u manželových rodičů na Benecku. Pár let vyučovala na místní střední zdravotnické škole nauku o lécích (do roku 1956).
Od roku 1970 se opět natrvalo vrátila k lékárnické profesi. V roce 1972 složila atestaci z ústavního lékárnictví. V lékárně pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1978. Rok předtím dokonce získala titul RNDr. na Farmaceutické fakultě Karlovy v Hradci Králové. Od té doby se naplno věnovala psaní pohádek, románů a příběhů.
Od krkonošských poudaček po lékárnickou trilogii
Tvorba Marie Kubátové byla neobyčejně rozmanitá, její těžiště však spočívalo ve dvou hlavních oblastech:
1. Lidová slovesnost a slavné Krkonošské pohádky
Marie Kubátová se stala nekorunovanou královnou krkonošského folklóru. Sběrem i vlastní tvorbou tzv. poudaček (tradiční způsob vyprávění lidových vypravěčů) vdechla nový život příběhům z chudého horského kraje. Jejími hrdiny byli obyčejní horalé, tkalci, ale i pytláci či pašeráci. Vydala slavné knižní tituly jako Pohádky o Krakonošovi (1971) nebo Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku (1983), které formovaly představy generací dětí o vládci hory Krakonošovi. Její náměty se staly předlohou pro ikonický večerníčkový seriál Krkonošské pohádky (1974, scénář Božena Šimková). Ačkoliv se pojetí postav v seriálu poněkud odchýlilo od autorského záměru Marie Kubátové, dodnes patří k nejpopulárnějším českým večerníčkům.
2. Lékárnické prostředí a sociální cit
Vedle pohádek čerpala autorka bohatě ze své profesní praxe v lékárnách. Výsledkem byla mimo jiné mimořádně oblíbená Lékárnická trilogie:
● Lékárna U tří koček (1977) - Humorně až ironicky pojatý román o dvou mladých absolventech vysoké školy, farmaceutce Mindě a historikovi s přezdívkou Golem, kteří začínají praxi na malém městě, navazují milostný vztah a později uzavírají manželství.
● Třikrát denně kapku rosy (1979) - Pokračování příběhů hrdinů prvního dílu. Minda pracuje v místní lékárně, kde její moderní pojetí farmacie naráží na nepochopení, závist a pomluvy. Starosti v práci vedou až k domácí partnerské krizi.
● Recept na štěstí (1981) - V třetím díle se autorka zaměřuje na vylíčení duševní krize pětačtyřicetileté magistry Mindy Mádlové, obětavé ženy a matky i úspěšné farmaceutky, do jejíhož osobního života náhle padne stín a rozšiřuje se i do pracovní sféry. Je třeba hledat východisko, najít recept na štěstí.
V pozdější knize Lesk a bída podnikání (1996) se pak vrátila k tématu farmacie v době po sametové revoluci. S farmacii je také úzce svázán její další román Absolventka nultého ročníku (1987). V této knize autorka popisuje příběh první lásky čerstvé maturantky a třídního profesora. Hlavní hrdinka Andula se zamiluje do profesora a jejich vztah se rozvíjí v průběhu jejího studia v nultém ročníku na farmacii. Těžce nese, že on tají jejich vztah před kolegy i svou matkou.
.............................
Ukázka z knihy „Lékárna u tří koček"
"Než jsem tam vkročila, nahlížela jsem sklem dveří. Vidíš, žádné začarované království, kulisy jsou jednoduché: typizované. regály a v nich O-Zety1. Obalené zboží, léčiva, která oblékla továrna do krabiček. Protože Em-Esy, substance pro přípravu léků v lékárně, se při modernizaci provozu přestěhovaly dozadu do přípravny. Nad O-Zety se klene žebroví, příbuzné klenbě pod podloubím. Architekt je při přestavbě lékárny nevzal na vědomí a zapustil pod ně zářivku, zářivka svítí magistrovi na údaje na receptu a na kasu, protože tak je to účelné. Lomené oblouky, v jejichž výplni stávaly kdysi Em-Esy v bohatě zdobených prachovnicích, zůstávají dolení polovinou skryty za regály a horní částí se odmlčely pod stropem ve stínu jako marně sepjaté ruce...
Když jsem na tohle zevně dovnitř civěla, cítila jsem, jak se tam uvnitř přes sebe překryly dvě vrstvy času: jak se pod stará klenutí nastěhovala Spofa a jak se stará lékárna se svými masťovkami a prachovnicemi obrátila vší tváří dozadu do ticha. Špalír zásobních lahví, jejichž obsah je zašifrován v latině, tady neuvidíš. Když vstoupíš, vejdeš do éry O-Zetů. V moderní lékárně bys tohle asi tak neprocítil, ale tady, kde jsou ty dvě epochy lékárnictví jen tak halabala na sebe nalepeny, cítíš, jako by ta vrstva vespod ještě dýchala a jako by tam vzadu ještě pořád macerovali, perkolovali, destilovali a vyráběli medikamenta, arkána a elixíry. Směs listů bazalky, meduňky, majoránu, polejky2, rozmarýnu, levandule a šalvěje vydechuje svou vonnou duši do vodních par a lárové3 zdejších prostor ji jímají do láhve s nápisem AQUA APOPLECTICA.4"
.............................
V roce 1967 napsala Marie Kubátová knihu Korvetní kapitán Korda. Hlavním hrdinou je malý chlapec Pepík. Svým dětským vnímáním prožívá nedobrovolný odchod od adoptivních rodičů, kteří si ho k sobě vzali z dětského domova. V roce 1970 námět zfilmoval režisér Josef Pinkava pod názvem Kapitán Korda. Autorka vydala ještě v roce 1972 volné pokračování knihy Jménem korvetního kapitána.
Obě spisovatelky - matka i dcera - dokázaly do své literární tvorby přenést hlubokou empatii a vnímavost, kterou denně uplatňovaly u lékárenské táry. Motivy lásky, lidskosti, ohleduplnosti a sociální spravedlnosti se prolínají jak příběhy Amálie Kutinové o Gabře a Málince, tak vyprávěním Marie Kubátové. V 60. letech společně pracovaly.
Za své celoživotní dílo byla Marie Kubátová po právu oceněna. V roce 2002 obdržela čestné občanství města Vrchlabí a v roce 2009 Cenu Boženy Němcové od Akademie literatury české. Kudy kráčela, tudy rozdávala vlídnost a porozumění - ať už formou namíchaného léku, nebo vlídného pohádkového slova. Dnes ji ve Vrchlabí připomíná nejen její bohaté dílo, ale i nábřeží Marie Kubátové, pojmenované na její počest.
PharmDr. Tomáš Arndt
1. V socialistickém lékárenství zkratka O-Zet (častěji psaná jako OZT) znamenala Obalový zdravotechnický materiál nebo v širším kontextu Obaly a zdravotnický materiál. Tento pojem se používal v tehdejší lékárenské síti (která spadala pod národní podniky Lékárny nebo krajské ústavy národního zdraví - KÚNZ) v rámci tehdejšího plánovaného hospodářství pro specifickou kategorii lékárenského zboží.
2. Polejka=polejka (případně polajka) je polej obecná, v moderní botanice častěji označovaná jako máta polej (Mentha pulegium). Patří do čeledi hluchavkovitých a je blízkou příbuznou klasické máty peprné. V minulosti patřila polejka mezi velmi populární byliny, k léčení se sbírá její kvetoucí nať.
3. Výraz „lárové" (v jednotném čísle lár) označuje v krásné literatuře starořímská ochranná božstva domácnosti, rodinného krbu, domova nebo pozemku. Původně se jednalo o antický náboženský pojem (latinsky Lares). V literatuře (beletrii a poezii) se však toto slovo ustálilo jako básnický obrat (metafora) pro domov, rodinu a rodinné zázemí.
4. Aqua apoplectica (česky doslovně „mrtvicová voda" nebo „šlaková voda") je historický lékařský termín pro speciální léčivou vodu, která se v raném novověku (přibližně od 16. do 19. století) používala jako lék proti mozkové mrtvici (apoplexii). Měla působit povzbudivě na srdce, stimulovat nervovou soustavu a křísit pacienty při záchvatech mrtvice nebo bezvědomí.
FRANTIŠEK HERITES: LÉKÁRNÍK S PEREM V RUCE
LÉKÁRNÍK, KTERÝ SE TOULAL PO HVĚZDÁCH
ZAPOMENUTÝ ZAKLADATEL KLINICKÉ FARMAKOLOGIE
Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.
Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)