Představte si venkovské náměstí, maloměstskou lékárnu "U Zlatého slunce" (založená 1770) a tři muže posedávající na kamenných schodech, kteří mění malé jihočeské město v svébytné kulturní centrum. Když se řekne jihočeské Vodňany, mnohým se vybaví rybníky, malebná krajina předhůří Šumavy nebo slavná rybářská tradice. V druhé polovině 19. století se však toto městečko - přezdívané pro své vodní plochy „české Benátky" - stalo něčím mnohem výjimečnějším: oázou klidu a tvůrčím útočištěm pro nejvýznamnější osobnosti české literární a umělecké scény. V centru tohoto dění stál muž dvou tváří - magistr farmacie a zároveň plodný spisovatel PhMr. František Herites (1851-1929), který zde prožíval svá zlatá léta.
Od recepturního stolu k literárnímu almanachu
František Herites se narodil 27. února 1851 ve Vodňanech do vážené rodiny, jako třetí z deseti dětí, lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Takové rodinné prostředí ho předurčilo k lékárnickému povolání, jak si přál jeho otec. Po gymnaziálních studiích a povinné praxi vystudoval proto farmacii na Karlo-Ferdinandově univerzitě Praze a na univerzitě ve Štýrském Hradci. Ačkoliv poctivě procházel lékárenskou praxí v Rožnově, Netolicích i Praze, jeho srdce patřilo literatuře. Už na a studiích se sblížil s Otokarem Mokrým a Josefem Holečkem (1853-1929; významný literát, představitel realismu, ruralismu a tzv. venkovské prózy) a společně redigovali studentský almanach Anemonky. Touha tvořit ho už nikdy neopustila.
Slavný vodňanský trojlístek: Herites, Mokrý, Zeyer
Když František Herites, po smrti otce v roce 1883, převzal rodinnou lékárnu na vodňanském náměstí, stalo se v té době z Vodňan „literární centrum." Na slavných kamenných schodech vedoucích do Heritesovy lékárny pravidelně sedávala a debatovala trojice přátel, kterou dobový tisk nazval doslova „souhvězdím třech literárních hvězd":
František Herites - živý, nižší postavy, s nachýlenou hlavou a rukama zkříženýma za zády. Pozorovatel maloměstského života, autor humoresek a fejetonista s ostrou vědeckou i lidskou zkušeností.
Julius Zeyer (1841 - 1901) - útlá postava se sladkým úsměvem a nepostradatelnou cigaretou. Světoobčan a romantik, který ve Vodňanech našel klid v domě „U Čápů" a čerpal z místní krajiny inspiraci pro stěžejní díla.
Otokar Mokrý (1854 - 1899) - vysoký, málomluvný notář a básník, který tvořil třetího nepostradatelného člena party.
Tento trojlístek se stal nerozlučným. Denně se procházeli po náměstí od lékárny k radnici a podnikali výlety do libějických sadů či lesů na Lomci. Jak zmiňoval Almanach královského města Vodňan a okolí z roku 1914: „Na schodech vedoucích do lékárny proseděli Herites, Mokrý a Zeyer mnohou hodinu, zvláště když Herites, co lékárník musel dlíti doma. Tím staly se tyto tři kamenné schody památnými. Za špatného počasí seděli v pokojíku za lékárnou. "
Magistr Herites, cestovatel
Hodně rád cestoval. Mimo jiné navštívil Slovensko, Itálii či Dalmácii. roku 1893 odjel s rodinou na Světovou výstavu do Chicaga a zůstal v Americe celý rok, převážně v Argentině jako novinář. Roku 1896 byl opět v Americe. Roku 1902 se s delegací českých spisovatelů v Paříži zúčastnil oslav výročí Victora Huga.
Heritesovo srdce patřilo víc literatuře než obchodu
30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou, s níž vychoval dvě dcery. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie.
Podnikání v lékárně se mu příliš nedařilo, zadlužil se a v roce 1896 musel lékárnu i rodný dům prodat. Přestěhoval se s rodinou do Prahy, kde zprvu nemohl zakotvit a měnil podnájmy na Novém Městě. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od r. 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Po nezdařené oční operaci oslepl a poslední roky strávil střídavě v Praze a ve Vodňanech.
Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků (1896-1899). Souběžně byl redaktorem Máje (1903-1914) a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor.
Literární odkaz:
Maloměstská próza: Arabesky a kresby (1880-1883), Z mého herbáře (1882), Maloměstské humoresky (1885).
Nejživější novela: Tajemství strýce Josefa (1885), ve které zachycuje život jednoho ze svých předků. Hlavní hrdina je lékárník Josef Perner, který obětuje své vědecké ambice záchraně ohroženého rodinného jmění, a nakonec tragicky podlehne epidemii cholery.
Cestopisy & Amerika: Amerika a jiné črty z cest (1913), dobrodružné romány pro mládež.
Vzpomínková literatura: Vodňanské vzpomínky (1904), které jsou cenným svědectvím o Zeyerovi a Mokrém.
Překládal také z němčiny a polštiny. Heritesovo drama Těžké stíny uvádělo i Národní divadlo v Praze. Tento pokus o drama nebyl příliš úspěšný.
1. František Herites. Portréty osobností od malíře Jana Vilímka, Humoristické listy, roč. 1881, č. 37 (Wikipedie); 2. Podpis F. Heritese (Wikipedie); 3. Obálka k Sebraným spisům; 4. Tajemství strýce Josefa; vydání v Čs, spisovateli (1976)
Nekrolog pro živého!
V Rodinném kalendáři XX. století na r. 1904 vyšel omylem podrobný nekrolog Františka Heritese s chybnou zprávou, že roku 1903 v Praze zemřel. Časopis českého lékárnictva reagoval s vtipem a připomněl starou pravdu: „V bezpočetných případech osvědčila se stará pravda, že vysokého věku dočkal se ten, o němž zvláštní náhodou za živa rozneslo se, že zemřel. Nadějeme se tedy i my a přejeme z té duše našemu »zemřelému«, jenž v plné svěží síle a dobrému zdraví se těší, by tu mezi námi ještě dlouho a a dlouho zůstal ku cti stavu, z něhož vyšel а к ozdobě národa, jehož blahu život svůj zasvětil."
Pověra se naplnila - Herites žil v plné síle ještě dalších 26 let a zemřel až v roce 1929 ve věku 77 let!
Stopa v české kultuře
Přestože se Herites na sklonku života potýkal s tragickým osudem - po nezdařené oční operaci oslepl, jeho odkaz zůstal živý. Byl zvolen členem České akademie věd a umění a jeho rodinná větev přinesla české literatuře další talent. Heritesovým prasynovcem byl slavný básník Jan Skácel (1922-1989). Dnes Vodňany na svého lékárníka a jeho slavné přátele nezapomínají. V městské galerii i pietních síních dodnes dýchá atmosféra doby, kdy lékárna nebyla jen místem pro výdej mastí, ale skutečným srdcem české kultury.
Slovo básníka závěrem
Básník a prozaik Ladislav Stehlík (1908-1987) v doslovu knížky „Vodňanské vzpomínky" (ve vydání z roku 1958) píše o F. Heritesovi mimo jiné toto:
"... Není zdaleka tak nečasový, jak by se na první pohled zdálo. Viděl rozpornost v měšťanském světě své doby mnohem hlouběji a pronikavěji než jeho vrstevníci a jeho smysl pro společenskou problematiku byla vypěstěnější a jemnější, než se mu všeobecně přiznává. Tříbil si jej denním stykem s lidmi ve své lékárně a stálým pohledem do jejich povah, i úsilím tvárným..."
PharmDr. Tomáš Arndt
Pokud není uvedeno jinak, obrazové přílohy jsou z Národní digitální knihovny Kramerius.
.......................
Další díl seriálu bude pohádkový.
Autor přiblíží život a dílo RNDr. Marie Kubátové, lékárnice a spisovatelky, čestné členky ČLnK a nositelky literární Ceny Boženy Němcové.
Dozvíme se mimo jiné, že českým dětem nepřinesla jen postavu Trautenberka...
........................
LÉKÁRNÍK, KTERÝ SE TOULAL PO HVĚZDÁCH
ZAPOMENUTÝ ZAKLADATEL KLINICKÉ FARMAKOLOGIE
VÝZNAMNÝ PRAŽSKÝ ŽIDOVSKÝ LÉKÁRNÍK
Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.
Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)