Putování historií českých léků zakončíme příběhem dnes již trochu zapomenutého léku, známého pod pracovním názvem Mykoin BF 510. Z tajného výzkumu vzniklo originální české antibiotikou, což dokazuje, že v naší zemi byla (a jistě stále je) velká řada odborníků v oblasti farmacie, na které můžeme být my, ostatní členové farmaceutického společenství, hrdi.

Na začátku stál známý příběh penicilinu

Za vším byla dnes známá fakta - Sir Alexander Fleming (1881-1955) a jeho objev penicilinu (z plísně Penicillium notatum) na agaru v Petriho misce v roce 1928. O jeho objevu se psalo se zájmem v odborném tisku (v roce 1933 také v Československu), ale nějakou dobu se nic významnějšího nedělo.

Teprve až v době druhé světové války se chopila iniciativy dvojice odborníků: australský patolog a farmakolog, Sir Howard Walter Florey, Baron Florey (1898-1968) a britský biochemik německého původu, Sir Ernst Boris Chain (1906-1979), kteří společně s dalšími specialisty z Oxfordu publikovali v letech 1940 a 1941 články v proslulém anglickém lékařském časopise The Lancet, které popsaly výbornou účinnost objevené látky proti stafylokokovým, streptokokovým a jiným infekcím.

Na obrázku vynálezci a výrobci penicilinu na poštovní známce

Zdroj: ziva.avcr.cz

Florey společně s dalším členem týmu, biologem a biochemikem Normanem Heatleym (1911-2004, nositel Řádu Britského impéria), odletěl v roce 1941 do USA, kde se snažili získat ke spolupráci významné americké farmaceutické firmy, což se jim podařilo. Na počátku stál téměř roční výzkum na jednom z pracovišť amerického ministerstva zemědělství v Peorii ve státě Illinois. Zde právě zůstal Heatley, který měl velmi dobrou schopnost improvizace a byl úspěšný v řešení různých technických otázek vývoje léku. Účinnou látku získával kultivaci penicilií (plísní kmene Penicillium) na kukuřičném sirupu, který byl odpadním produktem při výrobě škrobu. 

Díky masové podpoře americké vlády se nakonec úspěšný lék začal od podzimu roku 1943 průmyslově vyrábět. K výrobě byl využit Penicillium notatum NRPL ze sbírky Northern Regional Research Laboratory právě z laboratoře v Peorii. Bylo rovněž použito osvědčených kmenů Penicillium notatum NRRL 1249 (od Alexandra Fleminga). Již následující rok byl plně zařazen do vybavení spojeneckých armád. Mezitím už v roce 1941 Florey poprvé úspěšně použil penicilin v léčebné praxi v Anglii.

Nezkrotný Fragner

Nicméně, vraťme se do roku 1942 do Protektorátu Čechy a Morava. Do Prahy, do továrny B. Fragner v Dolních Měcholupech (otevřené 1930). 

Firma působila i za války a na jejich pracovištích našla pod vedením ředitele PhMr. Dr. Ing. Jiřího Fragnera (1900-1977), příslušníka lékárnické dynastie Fragnerů, útočiště řada odborníků z nejrůznějších oborů. A to včetně studentů po uzavření českých vysokých škol na podzim roku 1939. 

Z nich lze zmínit například prof. MUDr. Helenu Raškovou, farmakoložku a komunistku (navíc byla židovského původu), která v továrně pracovala celých pět válečných let. V padesátých letech se Rašková výrazně zastala právě Jiřího Fragnera, který byl v nemilosti komunistů. Mezi dalšími pracovníky byli: biochemik prof. dr. Koštíř, mikrobiolog akademik MUDr. Ivan Málek, chemik prof. Dr. Karel Wiesner, mikrobiolog prof. MUDr. Jaroslav Lebduška, biochemik prof. MUDr. Jan Šůla nebo lékař-chirurg MUDr. Bohumír Budín. Tento lékař bohužel zemřel 5. května 1945 během Květnového povstání v Praze. Byl zastřelen palbou z německého kulometu cestou na zasedání České národní rady.

Výzkum v utajení

Poprvé se zpráva o intenzivním výzkumu a léčebné praxi dostala do firmy v roce 1942, kdy se Jiřímu Fragnerovi podařilo propašovat ze Švýcarska odborný časopis Schweizerische Medizinische Wochenschrift. Od této doby začal (mimo německou pozornost) výzkum plísní v laboratořích firmy. Další odbornou literaturu v roce 1943 získal doktor (později profesor) Karel Raška (1909-1987), lékař a epidemiolog, který dosáhl světového ohlasu svým významným podílem na vymýcení pravých neštovic ve světě po druhé světové válce. V roce 1945 se podílel s Františkem Patočkou na řízení likvidace epidemie tyfu v ghettu a Malé pevnosti v Terezíně. Byl také manželem zmíněné Heleny Raškové.

Celé dva roky pracoval (aby se o tom nacisté příliš nedozvěděli) velký odborný tým. Hledali mezi kmeny plísní a aspergilů ten "pravý". Kandidáty nalézali na shnilém ovoci, spadaném listí, zvadlých květinách a podobně.

Zde lze uvést několik jmen vědců, kteří se na vývoji léku podíleli. Wiesner a Petr Fragner (absolvent Přírodovědecké fakulty UK, 1923-201) uskutečnili extrakční a chromatografickou purifikace filtrátů penicilinových kultur a látku, takto připravenou právě označili jako mykoin BF 510. V jejich purifikační práci pokračovali pánové biochemik Ivo Hais, Vondráček, chemik K. Wiesner, Herold, Josef Čech, (již také zmíněný) lékař a chirurg Bohumír Budín, Štoll a řada dalších. Je třeba ještě zmínit, že izolace se podařila pomocí adsorpční chromatografie významnému českému biochemiku Josefu Václavu Koštířovi (1907-2000).

Označení BF znamenalo, jak asi všichni tušíme, název firmy - B. Fragner. Bylo zjištěno, že je vysoce baktericidní, má intenzivní terapeutické působení a velmi dobrou snášenlivost. Vědci upravili metody pro zlepšení růstu produkčního kmene a pro extrakci také čištění této látky. Ověřili si, že ve zředění 1: 1 000 000 až 1: 3 00 000 zabraňuje růstu stafylokokových bakterií. Nicméně nebyla zcela jasná struktura mykoinu a nevědělo se, jak se blíží penicilinu vyráběnému v USA a Velké Británii.

V roce 1944 zveřejnili Petr Fragner a Wiesner článek "Isolace mykoinu BF 510" v Časopise lékařů českých.

Také ve stejném časopise vyšel článek "Léčebný účinek mykoinu BF 510 při streptokokové nákaze bílé myši" (Čech, Čupík, Málek).

Václav Jedlička ve stejném roce zveřejnil výtah ze článku o penicilinu z téhož časopisu, který v roce 1942 propašoval Jiří Fragner.

V pokusech na zvířatech byla prokázána účinnost léku. Bylo také ověřeno, že působí proti hemolytickému streptokoku. Bylo nyní načase lék vyzkoušet v terapeutické praxi. 

V Časopise lékařů českých (už roce 1945) ve článku " Léčba mykoinem BF 510 v praxi" Čech, Čupík a Ivan Málek popsali čtyři kazuistiky.

Zmíním se o dvou z nich.

Prvním pacientem byl třináctiletý mladík, který trpěl prudkou stafylokokovou sepsí (po furunklu). Jeho stav se jevil jako beznadějný, ovšem po podání mykoinu šlo provést nezbytný chirurgický zákrok a po něm další, které pomohly hochovi zachránit život. V druhém případě se jednalo o muže ve věku 43 let. Ten byl bez úspěchu léčen pro abscesy v pravém předním laloku plicním s následným pyopneumotoraxem (infikovaný hydropneumotorax nebo empyemický hydropneumotorax, pleurální hromadění hnisu a plynu) streptokokového původu. Po podání mykoinu se jeho stav zlepšil a lék dobře snášel.

Poválečná výroba penicilinu

Firma B. Fragner nebyla ale jediná, kdo se pokoušel o vývoj vlastního antibiotika penicilinového typu, ale byla zdaleka nejúspěšnější. Kromě ní s o to pokoušela pražská firma Interpharma (nazvala svůj preparát PN 36), Státní zdravotní ústav nebo Bernhauerův ústav německý techniky v Praze (zde pracovala řada nasazených českých vědců v jeho pobočce, v tzv. aspergilové továrně na kyselinu citronovou v Kaznějově u Plzně). Přestože vše směřovalo k výrobě mykoinu jako komerčního léku, nedošlo k tomu. Blížil se konec války a racionálním odborníkům bylo jasné, že mnohem jednodušší a efektivnější bude, když získají know-how a technologie k výrobě penicilinu ze zahraničí.

Nedlouho po skončení války odvezl Jiří Fragner vzorek mykoinu do Londýna do továrny laboratoře Glaxo v Greenfordu, která komerčně vyráběla penicilin. Zaznamenal zde velký úspěch, protože zdejší odborníci konstatovali, že náš lék je plně srovnatelný s anglickým a americkým penicilinem. Zřejmě i díky tomu, se nám dostalo rychle technologie a odborných znalostí k výrobě penicilinu od Spojených národů v rámci známé akce UNRRA (byli jsme druhým státem na kontinentu, po Francii, který ji obdržel).

V rámci ministerstva zdravotnictví, které se po válce vrátilo do Prahy z exilu v Londýně, byla vytvořena penicilinová komise. Ta zahájila státní penicilinovou akci, jenž se zabývala výběrem nemocnic s laboratořemi, výrobních kapacit a školení odborníků pro výrobu penicilinu u nás. 

Penicilinová výroba se uskutečnila v roce 1949 v továrně v Roztokách u Prahy (již v rámci znárodněného farmaceutického průmyslu).

Prvním ředitelem závodu, nazvaného Penicilinová výrobna a mezi lidmi známého spíše jako "penicilinka", se stal Miloš Herold, mikrobiologickou sekci vedli (nám již známí) Málek a Petr Fragner, technickým vedením byl pověřen Kabátek.

Zdroj foto: Aktualne.cz

Název Mykoin tak docela nezanikl

V roce 1956 ve své Farmakologii pro lékárníky zmínil významný lékař a publicista Jiří Štefl (1904-1961), že Mykoin je název pro kyselinu undecylenovou, používanou jako antimykotikum (řada z nás si z laboratoře pamatuje tuto odporně páchnoucí léčivou látku, která se musela rozehřívat, byla také obsažena v donedávna vyráběné masti Mykoseptin). A ostatně přípona - mykoin zůstává v názvu masti a zásypy Framykoin (a také dříve vyráběného antibiotika Oxymykoinu nebo dodnes vyráběného Deoxymykoinu). Zde se mi, přiznám se, nepodařilo vyhledat, zda je to náhoda, či úmysl...

Nicméně celá tato historie českého ilegálního antibiotika, měla ještě tečku na poli filmovém. 

V roce 1963 natočil dokumentarista Jiří Lehovec (1909-1995), jako svůj jediný hraný film "Mykoin pH 510", o vzniku tohoto léku.

Lék byl zřejmě přejmenován, aby zkratka BF nepřipomínala jeho "buržoazní původ".

Film vyjadřoval myšlenku, že navzdory nepříznivým podmínkám dokázali totéž, co jejich zahraniční kolegové.

Zdroj foto: csfd.cz

Na svou dobu vzniku bylo milé a pozoruhodné, že byl film laděn civilně s dobře vykreslenými jednotlivými charaktery a (překvapivě!) absencí vedoucí úlohy komunistické strany.

PharmDr. Tomáš Arndt

Seriál „SLAVNÉ ČESKÉ LÉKY" přinesl zajímavé čtení s celou řadu obohacujících informací z historie farmacie a lékárenství.

Všechny předchozí díly najdete také v záložce SERIÁLY na Magazínu.