Průměrná teplota planety se pohybuje okolo 15 ^°C. S postupující klimatickou změnou se pomalu zvyšuje, a to cca o 0,2 ^°C za dekádu. Podle oficiálního serveru EU Climate.ec.europa.eu bylo období 2011-2020 nejteplejším desetiletím v zaznamenané historii. Ke globálnímu oteplování nejvíce přispívá CO₂ produkovaný lidskou činností. Kromě přírodních důsledků (extrémní meteorologické jevy), má samozřejmě oteplování také negativní vliv na lidské zdraví.

Průměrná roční teplota v České republice narostla za posledních 62 let o 2,2 ^°C. Průměrná teplota jednotlivých měsíců roste různě rychle - nejvíce se oteplují prosinec, leden, červenec a srpen (o více než 2,7 ^°C od roku 1961).

S oteplením souvisí vyšší teploty v zimních měsících (a méně sněhu), vlny veder a vyšší teploty v letních měsících (a zvýšený odpar zesilující sucho) nebo i dřívější kvetení stromů a rostlin, což má negativní dopad třeba na zvýšený počet alergiků v české populaci.

https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/
faktaoklimatu.cz

Kromě dlouhodobého trendu oteplování lze v teplotě planety sledovat i krátkodobé výkyvy.  

Během intenzivních vln veder v jižní Evropě, na jihu USA a v Číně v červenci 2023 přesáhl jeden takový výkyv planetární teploty hodnotu 17,2 °C? 

Tento rekord přitáhl pozornost médií, protože dosud nikdy v historii měření nepřesáhla teplota planety 16,9 ^°C. Pravděpodobně to byl okamžik, kdy planeta dosáhla nejvyšší teploty za posledních 125 000 let. Dá se nicméně očekávat, že tato hodnota bude v dalších letech znovu překonána.

Čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím menší teplotu sneseme

Při vysoké teplotě se více potíme, což může přispět k dehydrataci. V horku se také snižuje naše schopnost soustředit se, zvyšuje se hustota krve, což přináší větší nároky na krevní oběh a zhoršuje se prokrvení periferie a mozku. U starších lidí roste riziko infarktu myokardu či mozkové mrtvice. S celkovou „tepelnou nepohodou" je spojený stres a určitě také snížení pracovní výkonnosti.

Ještě horší je kombinace extrémního horka s vysokou vlhkostí vzduchu. Právě takové počasí je pro lidský organismus nejnebezpečnější. Platí, že čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím menší teplotu snese lidský organismus. Jedna z vědeckých studií definovala, že pokud je vlhkost vzduchu na minimu a vzduch je suchý, dokáže lidské tělo přežít i teploty kolem 50 °C. Ovšem v totálně vlhkém prostředí stačí, aby se teplota vzduchu vyšplhala k 31 °C a dochází k vážnému přehřátí organismu. V suchém prostředí se pot rychle odpařuje a ochlazuje tak efektivně naše tělo. Ve vlhkém prostředí je však odpařování potu omezeno, což může vést až k přehřátí těla. Když regulace tělesné teploty selže, projeví se to úpalem, křečemi nebo dojde k úplnému vyčerpání organismu. 

Co je tepelný stres?

Udržení optimální tělesné teploty navzdory podmínkám okolního prostředí je nezbytnou funkcí organismu člověka a teplokrevných živočichů. Relativně stálá tělesná teplota je nutná pro normální metabolismus a průběh všech enzymatických reakcí. Tepelný stres (z angl. „Heat Stress") může nastat, když je člověk vystaven zvýšené akumulaci tepla v těle. Vzniká ve chvíli, kdy součet metabolického tepla (tepla vyprodukovaného vlastním tělem, např. při vykonávání práce) a tepla z okolního prostředí překročí individuální schopnost těla v danou chvíli toto teplo snášet a termoregulačními procesy udržovat optimální teplotu tělesného jádra. Poté nastávají postupně tři stupně HYPERTERMIE (stav, kdy je teplota tělesného jádra jednotlivce vyšší než 37,2 ^°C) doprovázené od určité chvíle úpalem, mdlobou z tepla a vedoucí až k fatálním stavům z přehřátí včetně smrti. Stav vyčerpání teplem může nastat, jeli teplota tělesného jádra člověka 38,5-39,5 ^°C. Smrtelná je pro lidský organismus, když překročí 45 ^°C.

Regulačním centrem lidské termoregulace je hypothalamus? Zde jsou vyhodnocovány signály z termoreceptorů. Na základě toho je kontrolována produkce a výdej tepla organismem. Jádro lidského těla je teplokrevné (homoiotermní), i v případě velkých výkyvů okolní teploty se jeho teplota mění jen minimálně. Většina orgánů vyžaduje teplotu okolo 37 ^°C, běžně se ale pohybujeme v rozmezí 35,5-40 ^°C, to je dáno různými fyziologickými vlivy jako jsou i cirkadiánními rytmy jedince.

Co může reakci na tepelný stres zhoršit?

Pro snížení teploty aktivuje organismus přední část hypotalamu, což vede k inhibici sympatických center v zadním hypothalamu. Spustí se mechanismy zvyšující odtok tepla do okolí:

• vasodilatace- zatímco běžně proudí do kůže 5% srdečního výdeje, maximální dilatací může být tento podíl zvýšen až na 30% (až osminásobně se zvýší přenos tepla do kůže),
• zvýší se produkce potu,
• omezí se produkce tepla.

Při zvýšení okolní teploty nad 30 ^°C dochází kvůli zvýšeným mechanismům výdeje (zvýšením metabolismu) k paradoxnímu vzestupu teploty! Úpal nastává, je-li teplota těla vnějšími vlivy zvýšena nad 40,5 ^°C. Takto vysoká teplota již není mozkem tolerována, proto dochází zvýšeným pocením k ochlazování venózní krve. Trvá-li zvýšení teploty delší dobu, selhávají termoregulační centra, objevuje se zmatenost až ztráta vědomí, může dojít k rozvoji hypovolemického šoku v důsledku vysokých ztrát tekutin. Není-li teplota těla účinným chlazením snížena (např. obklady nebo ponořením do chladné vody), vzniká edém mozku a pacient umírá. Ve vyšším riziku tepelného stresu jsou malé děti a senioři, chronicky nemocní jedinci, ale také lidé se zhoršenou fyzickou kondicí nebo nevhodnou životosprávou. Zvláštní pozornost zasluhují těhotné ženy.

Stav zhoršuje nedostatečný pitný režim: ideální je vypít nejméně 2-3 litry tekutin za den a při tělesné aktivitě 2-4 sklenice každou hodinu. Nejlépe je nosit vodu stále s sebou a upíjet. Pít by měli zejména děti a senioři, kteří často nemívají pocit žízně. Spát při horkých nocích je dobré jen pod prostěradlem, které je lehké a současně saje pot. Volba stravy má být lehká, netučná, nesmažená.

Akutní onemocnění z tepla

ÚPAL je stav celkového přehřátí organismu Dělí se na úpal klasický a úpal námahový.

Klasický úpal je charakterizován závažným narušením funkce centrální nervové soustavy (bezvědomí nebo křeče), sníženou mírou pocení a teplotou tělesného jádra nad 41 °C. Dochází ke vzniku specifického druhu horečky (hyperpyrexii), který může postiženého i usmrtit rozvratem vnitřního prostředí a narušením funkce metabolizmu. Při dosažení teploty typické pro hyperpyrexii (tj. nad 40 °C) je nezbytné začít tělesnou teplotu aktivně snižovat (fyzikálními metodami - studené obklady, ledování; nebo farmakoterapií - podáním léků).

Námahový úpal je charakteristický u fyzicky aktivních jedinců. Při tomto druhu úpalu dochází často také k rhabdomyolýze a také k selhání ledvin. Riziko selhání ledvin je u osob trpících námahovým úpalem asi 25 %.

Rhabdomyolýza je stav spojený s tepelným stresem a dlouhodobou fyzickou námahou, který vede k rychlému rozpadu, prasknutí a nekróze postižených svalů. Když svalová tkáň nekrotizuje, elektrolyty a velké proteiny, které tvořily kontraktilní mechanismus svalu, se uvolňují do krevního řečiště. Draslík je hlavní elektrolyt uvolňovaný do krve právě nekrózou svalové tkáně a jeho vysoké hladiny mohou způsobit nebezpečné srdeční arytmie i záchvaty. Velké svalové bílkoviny mohou navíc poškodit jemný filtrační systém ledvin. Klasickými příznaky rhabdomyolýzy jsou bolesti svalů, křeče, otoky, slabost a snížený rozsah pohybu kloubů. Jedním z dalších příznaků je také tmavá moč. Protože svalové křeče a tmavá moč po delší námaze mohou být i pouze jediným laicky pozorovatelným příznakem, rhabdomyolýza může být lehce zaměněna za jiné onemocnění spojené s teplem a dehydratací.

Těžká forma úpalu vyžaduje okamžitou lékařskou péči a rychlé ochlazení postiženého také na místech jako jsou třísla nebo hlava a krk. Důležitou činností zlepšení ochlazování je proudění vzduchu okolo těla postiženého.

VYČERPÁNÍ Z HORKA je často považováno za předstupeň vážnějšího úpalu. Obvykle je doprovázeno mírně zvýšenou tělesnou teplotou (38-39 °C). Pro vyčerpání z horka stejně jako pro ranou fázi úpalu existuje společná škála příznaků: bolest hlavy, nevolnost, točení hlavy, slabost, žízeň, silné pocení, podrážděnost a snížená produkce moči.

MDLOBY Z HORKA - tepelná synkopa se obvykle vyskytuje při dlouhodobém stání nebo náhlém vstávání ze sedu nebo lehu. V takových případech vede dočasné selhání cirkulační krve v důsledku jejího shromažďování v periferních oblastech těla ke snížení diastolické náplně srdce. Příznaky tepelné synkopy zahrnují točení hlavy, závratě a mdloby. Stav se obvykle rychle zlepší v poloze v sedě. Úplná stabilizace krevního tlaku a srdečního výdeje může trvat někdy až dvě hodiny.

Mezi běžné akutní stavy z horka Patří také svalové křeče nebo vyrážky (potničky).

POZOR! Vyčerpání z přehřátí může vzniknout i několik dní po expozici vysoké teplotě, při nevyvážené náhradě tekutin.  Jde o odpověď organizmu na nadměrné ztráty vody a soli pocením. Projevuje se pocením, bledostí, únavou, slabostí, svalovými křečemi, závratěmi až mdlobou, nevolností či zvracením. Tělesná teplota může být normální, kůže studená a vlhká, pulz rychlý a slabý, dýchání rychlé a mělké. Lékařská pomoc je i zde nezbytná, pokud jsou příznaky závažné anebo postižený trpí vysokým krevním tlakem či problémy se srdcem.

Při extrémním přehřátí, kdy se organismus může dostat až nad kritických 40 ^°C , je potřeba postiženého člověka okamžitě přemístit do stínu a aktivně jej ochlazovat. Jak radí odborníci, postiženého například otírejte houbou či ručníky namočenými ve studené vodě, zabalte ho do chladného vlhkého prostěradla, zapněte ventilátor, lze použít i chladnější sprchu. Sledujte tělesnou teplotu. Pokračujte v postupném chlazení, dokud teplota neklesne na 38,5 ^°C. Postiženému nedávejte pít, a zatímco ho chladíte, zajistěte, aby někdo jiný zavolal lékařskou pomoc. 

Určité druhy profesí mohou trpět dlouhodobým tepelným stresem. Může způsobit trvalé poškození orgánů jako je například srdce, ledviny nebo játra. Mezi individuální predispoziční faktory pro chronické nemoci související s tepelným stresem patří také věk, pohlaví, množství tělesného tuku, úroveň kondice, úroveň hydratace, užívané léky a další látky, které mohou narušit termoregulační funkce těla. Indikátory signalizující negativní vliv tepelného stresu na pracovníka jsou zejména teplota těla, srdeční tep nebo pocení a dehydratace pracovníka. Takovým profesím je nutno upravit pracovní dobu, postupy a technologie práce a snižovat délky možné tepelné expozice (úprava pracovního prostředí, střídání pracovišť, klimatizace, zastínění, pitný režim apod.). Pracovníci jsou také pravidelně školeni v bezpečnostních a zdravotních tématech týkajících se práce v horkém prostředí. Mají také právo na pravidelné lékařské prohlídky. Zaměstnavatelé by měli všem pracovníkům v provozech, kde hrozí zdravotní potíže z horka poskytnout školicí program týkající se tepelného stresu.

-red-

Zdroje:
climate.ec.europa.eu
https://szu.cz/aktuality/jak-si-chranit-zdravi-v-tropickych-dnech/
Sylabus Výzkumného ústavu bezpečnosti práce, v. v. i.: Tepelný stres (základní informace pro rychlou orientaci v problému). 2021.