„Ne všechno, co je odborné, musí znít složitě" - to je motto člověka, který mi kývl na rozhovor. Sedíme u kávy s Honzou Štolbou, se kterým nějakou tu dobu (sedm osm let, možná) spolupracuji na „neviditelných" věcech v Magazínu. Jako zástupce moderních médií, ke kterým Magazín patří, potřebuji vývojáře a technicky zdatného pomocníka. Moje řádky čtenáři vidí v článcích, ty jeho jsou schované v programech, které nevidí. Honza se pohybuje na pomezí marketingu, edukace a technologií a dlouhodobě hledá způsoby, jak složitá témata převádět do srozumitelné podoby. Je externím partnerem a vývojářem projektů pod hlavičkou Health communication a Eduwin. Vymýšlí v nich věci tak, aby si uživatel z jejich obsahu skutečně něco odnesl. V rozhovoru si přečtete o respektu k odbornosti, o realitě lékárenské praxe. Také o tom, proč zpomalit někdy znamená dělat věci lépe.
Jsou lidé, u kterých se profesní vizitka nevejde do jedné věty. Honza Štolba nepatří k těm, které by šlo snadno zařadit. Není „jen" markeťák, není „jen" vývojář. Není ani člověk, kterého by šlo přiřadit ke konkrétnímu oboru s jednou funkcí. Ale charakterizuje ho snaha dělat věci tak, aby opravdu dávaly smysl.
SCh: Když jsem se Tě, Honzo, před časem ptala, co vlastně děláš, odpověď nepřišla hned. A vím, že to není proto, že bys ji neznal. „Hledám smysluplnou formu," řekl jsi mi tenkrát...
„Čím dál víc si uvědomuji, že forma sama nestačí. Musí za ní být reálný přínos. To, co mě zajímá nejvíc, totiž není technologie sama o sobě. Je to otázka, co komu skutečně pomůže, co zpřehlední složité téma, co umožní lépe pochopit informaci, co člověku ulehčí cestu tam, kde by jinak mohl zůstat stát, protože se věc stane komplikovanou. Dlouho jsem se pohyboval mezi marketingem, obchodem a vývojem. Ve finále jsem došel k poznání, že když se podaří složité téma převést do něčeho srozumitelného, lidského a skutečně užitečného, je to ten pocit, kvůli kterému to dělám."
Honza se podílí v Healthcommu a v Eduwinu na interaktivních 3D prostředích, interních vzdělávacích systémech pro lékárenské řetězce nebo virtuálních projektech pro policejní nábor a prevenci.
Když to člověk slyší poprvé, může mít pocit, že jde o ryze technický svět.
Jenže, když o své práci mluví on, technika ustupuje do pozadí. Do popředí se dostává člověk.
SCh: Když přijde řeč na farmacii a zdravotnictví, je z Tebe cítit respekt. Zdá se mi to?
„Já jsem vlastně původně markeťák, takže mám občas potřebu všechno převést do lidské řeči. Moje manželka je ze zdravotnictví, takže pravidelně schytává moje neodborné dotazy, protože si prostě chci být jistý, že věci chápu správně, než je budu nějak předávat dál."
Je to milý detail. A zároveň velmi výmluvný. Ukazuje člověka, který nepotřebuje působit jako ten, kdo ví všechno. Spíš jako někdo, komu záleží na tom, aby věcem opravdu rozuměl. Aby nezjednodušil něco, co si zjednodušení nezaslouží. A možná právě tady se rodí i jeho citlivost k lidem z praxe. K těm, kteří musí každý den zvládat nejen odborné znalosti, ale i trpělivost, empatii, komunikaci a tlak běžného provozu.
Lékárna není jen pult. Je to malé centrum vztahových situací
Když Honza mluví o lékárnících a odbornících v praxi, z jeho slov je cítit úcta. A také vědomí, že práce v lékárně není jen odborná disciplína, ale i velmi lidská.
„Myslím, že si lidé mimo obor často neuvědomují, kolik vrstev tahle práce má. Zvenku to může vypadat jednoduše. Jenže ve skutečnosti je to rychlé, pestré a často i komunikačně dost náročné prostředí, " říká.
A člověk si to při jeho slovech docela snadno představí: pult, za kterým se neřeší jen přípravky a dávkování, ale i nejistota, obavy, únava, spěch, očekávání a někdy i emoce, které si lidé přinášejí zvenku. Lékárna není jen místo, kde se vydává to, co je napsané na receptu. Je to prostor, kde se velmi často potkává odbornost s okamžitou potřebou být lidský.
„Nestačí mít znalosti. Je potřeba umět je předat klidně, srozumitelně a lidsky i ve chvíli, kdy druhá strana přichází se stresem, obavami nebo úplně jinou představou. Proto mi v projektech, na kterých se podílím, záleží na tom, jak odborné informace vypadají, znějí a jak se předávají dál," kvituje větu z titulku článku Honza, protože pro něj shrnuje to nejpodstatnější.
Neznamená to ale, že jeho přístupu směřuje k povrchnímu zjednodušování. Nesnaží se odborné věci „zlidštit" za cenu absence přesnosti nebo odbornosti. Snaží se je přeložit do jazyka, který zůstává věrný obsahu, ale přitom neztrácí člověka na druhé straně.
„Protože právě tehdy může informace skutečně fungovat," zdůrazňuje.
Umět být mezi světy - mezi odborností a lidskou řečí, mezi technologií a pochopením, mezi formou a obsahem.
Mohlo by se zdát, že člověk, který se věnuje 3D prostředím a interaktivním projektům, bude o technologiích mluvit s nadšením "dítěte v hračkářství".
Jenže Honza je v tomhle jiný.
Technologie ho zajímá až ve chvíli, když je k něčemu dobrá.
SCh: V Health communication jsi v době pandemie Covid-19 a během omezení mezilidských kontaktů v rámci protiepidemických opatření dal život vizi 3D světa vzdělávání. Byl jsi touto formou fascinován?
„Od začátku mi dávalo smysl, aby nešlo jen o něco, co vypadá zajímavě, ale o formu, která opravdu pomáhá. Není to fascinace efektem. Je to fascinace možností, že člověk něco pochopí lépe, když to uvidí, projde si to, spojí si souvislosti nebo dostane šanci vnímat informaci jinak, než jen v podobě dalšího textu. Technologie sama o sobě nestačí. Musí za ní být myšlenka, pochopení cílové skupiny a jasný důvod, proč danou formu vůbec volíme."
Stejnou logiku podle něj potvrdila i spolupráce s lékárenskými řetězci. 3D místnosti i interní edukační systémy pro zaměstnance - a právě tam se znovu ukázalo, že forma má pomáhat obsahu, ne ho komplikovat. Pokud člověku usnadní orientaci a pomůže mu lépe pochopit souvislosti, pak má smysl. Pokud je sama sobě cílem, velmi rychle se vyčerpá. Podobně přemýšlí i o Virtuálním policejním centru, kterému se věnuje pod Eduwinem. Na první pohled úplně jiný svět, ale ve skutečnosti podobný princip - předat informaci tak, aby jí člověk porozuměl. A práce na 3D modelu plic ideálně propojila učebnicové znalosti s reálnou představou, jak věci fungují ve zdraví nebo v nemoci.
SCh: Můžu být osobní? Letos jsi opustil město a začal žít na vesnici. Není to útěk do přírody, abys našel klid?
„Ano, je to tak. Dnes žiji v samém srdci Bílých Karpat, na pomezí Česka a Slovenska. A musím říct, že to člověku trochu přenastaví hlavu. Najednou jste dál od ruchu, ale často blíž tomu, co je opravdu důležité. Přesun „do kopců" mě ale úplně nezachránil před humorem vlastního týmu. Kolegové z HealthCommu si ze mě utahují a vyobrazili mě například ve 3D Velikonoční soutěži. A o tom asi něco víš, že?"
SCh: Nové prostředí s sebou přineslo ještě jednu nečekanou věc. Prozradíš nám, jakou?
„Pravda. Odstěhoval jsem se mimo město a našel jsem si i novou zálibu. Začal jsem zkoušet vyrábět domácí sýry. Je to pro mě takový malý, ale potřebný detox. A myslím, že právě tohle většina čtenářů dobře pochopí."
Je v tom něco odzbrojujícího. Člověk, který se profesně pohybuje mezi 3D prostředími, edukací a technologiemi, si najde klid právě u něčeho tak obyčejného a poctivého jako je domácí sýr. Ale má to logiku. Opět je cílem zpomalit, věnovat věcem čas. Nepřeskakovat proces jen proto, že by to šlo rychleji (což u výroby sýrů prostě nejde). A zjistit, že právě v tom bývá často ukrytá ta největší hodnota.
Zpomalit neznamená zaostávat
„Možná i tím, že jsem si v posledních letech víc srovnal priority, dnes ještě citlivěji vnímám, že práce má mít nejen výsledek, ale i smysl," říká Honza a dodává: „Dřív jsem řešil výkon, termíny, výstupy, možná i to, jak věci působí navenek. Dnes mě mnohem víc zajímá, jestli má práce skutečný dopad a jestli někomu opravdu pomáhá."
SCh: Tvoje projekty jsou určené jak lidem z praxe, tak i firmám, které vyrábějí nebo dodávají produkty do lékáren, Co bys jim vzkázal?
„Každá firma přirozeně potřebuje komunikovat své produkty, novinky i důležitá témata. A čím víc se podaří tu komunikaci opřít o skutečné potřeby lidí v terénu, tím větší může mít přínos. Práce lékárníků si skutečně vážím. Myslím, že se málo mluví o tom, jak náročné je být nejen odborně připravený, ale zároveň zvládat každodenní lidskou komunikaci v prostředí, které je rychlé a často pod tlakem."
A právě proto Honzovi dává smysl hledat takové formy edukace a komunikace, které nebudou jen další povinností navíc v rámci celoživotního vzdělávání. A za čím konkrétně Honza stojí v Magazínu? Jsou to ankety, kvízy a hlavně spousta „neviditelných" příkazových řádků s programovacími kódy v administraci. Tak si myslím, že si to zviditelnění právem zaslouží. A také velký dík za to zpomalení. I mně během našeho hodinového rozhovoru přišlo vhod.
Děkuji za rozhovor
Chramst
Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.
Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)