Příběh o MANNĚ NEBESKÉ, která podle Bible sytila Izraelity na poušti, když během útěku z Egypta trpěli hlady a žízní, zajímá nejen historiky, ale také vědce. Ti se po staletí chtěli na tento „pokrm" podívat po botanické i chemické stránce.
Z jakého zdroje skutečně pocházel „nebeský chléb", který seslal Mojžíšovi a jeho lidem Bůh?
Vědci došli k poznání, že nejde jen o mýtický pokrm, ale pravděpodobně o reálné přírodní sloučeniny rostlinného nebo živočišného původu. Věda má pro identitu biblické manny hned několik teorií, vždy v nich ale hraje hlavní roli tzv. mannový cukr - mannitol (C6H14O6). Jedná se o cukerný alkohol, který je izomerem sorbitolu a který se dnes běžně používá v potravinářství jako sladidlo a v lékařství jako osmotické projímadlo. Mannitol se přirozeně vyskytuje v mnoha rostlinách, houbách nebo ve hmyzí medovici. Objev mannitolu se připisuje francouzskému chemiku Josephu Louisi Proustovi. Žil v převratné době (na přelomu 18. a 19. století), kdy se chemie měnila z alchymistického tápání ve skutečnou exaktní vědu. Proust v roce 1806 izoloval čistý mannitol z jasanu v krystalické podobě. Jeho sladké míze se říkalo manna. Prý kvůli údajné podobnosti s biblickou potravinou.
...................
Když nastal večer, přiletěly křepelky a pokryly tábor. A ráno byla kolem tábora vrstva rosy...Když vrstva rosy zmizela, hle, na povrchu pouště leželo na zemi cosi jemného, šupinatého jako jíní... Když to Izraelci viděli, říkali jeden druhému: „Man hú?" (Co je to?). Mojžíš jim řekl: „To je chléb, který vám Hospodin dal k jídlu." Dům izraelský nazval ten chléb manna. Bylo to jako koriandrové semeno, bílé, a chutnalo to jako medový koláč.
(Starý zákon; 2. kniha Mojžíšova / Exodus)
...................
AFRICKÁ MANNA
Co mohlo biblickým poutníkům zachránit život? Mohlo se jednat o tamaryšek (Tamarix), rod opadavých nebo stálezelených dřevin, které přežívají v extrémních podmínkách. Pocházejí ze suchých oblastí Asie, severní Afriky a Evropy, ale jako okrasné rostliny se dnes pěstují po celém světě. V kontextu s hledáním identity manny je klíčový jejich výskyt v pouštních oblastech Blízkého východu. Tamaryšek je halofyt - rostlina, které nevadí (a dokonce vyhovuje) extrémně slaná půda, v níž by jiné rostliny zahynuly. Svými kořeny nasává podzemní vodu a přebytečnou sůl pak vylučuje speciálními žlázami na svých listech. V noci tyto krystalky soli absorbují vlhkost ze vzduchu. Když ráno voda vyprchá, sůl opadá na zem.
Kolem tamaryšku se vytváří slaná krusta, která spolehlivě zahubí jakoukoli konkurenční rostlinu, jež by mu chtěla vodu brát.
Tamaryšky dále také produkují mízu bohatou na sacharidy.
Když do kůry bodne drobný hmyz, aby tuto šťávu sál, přebytečný cukr začne vytékat, reaguje s horkým pouštním vzduchem a krystalizuje.
Zatímco na Sinajském poloostrově je manna spojována s tamaryšky, v oblastech kolem Středozemního moře mají pro produkci manny zcela jiného specialistu - jasan manový (Fraxinus ornus, jasan zimnář). Tento strom je přímým důkazem toho, že „fenomén manny" není omezen jen na biblickou poušť, ale má své reálné a hmatatelné využití v evropské historii, farmacii i gastronomii. Jasan zimnář je rozšířen hlavně v jižní Evropě, od Korsiky a Sardinie po Balkánský poloostrov, méně často roste také ve Španělsku nebo v Turecku. V těchto zemích je tradiční léčivou rostlinou s hlavní účinnou látkou v míze. Nasládlá míza vytéká z naříznuté kůry a obsahuje obrovské množství cukerného alkoholu mannitolu.
SICILSKÁ MANNA - MANNA DELLE MADONIE
Manna je považována za „nektar bohů", v Madonii, v pohoří na severu Sicílie, platí za „bílé zlato". Na Sicílii, zejména právě v oblasti Madonie, se dodnes udržuje starobylá tradice sběru manny z jasanů. Nařezávání kůry probíhá v nejteplejších letních měsících specializovanými zemědělci. Práce lidí, kteří sbírají jasanovou mannu, je jednou z nejstarších a nejnamáhavějších zemědělských činností. A také jde o jedno z nejohroženějších tradičních řemesel. V místním sicilském dialektu se tito lidé nazývají 'ntaccaluòri (od slova intaccare - nařezávat, nařezávači), v italštině pak frassinicoltori (pěstitelé jasanů). Jejich práce je chirurgicky přesná.
Když se v létě projdete jasanovými sady na Sicílii, kmeny stromů jsou pokryté stovkami drobných, precizních, vodorovných jizev.
Řez musí proniknout přesně do správné hloubky - do floému, kde proudí sladká míza. Pokud by byl řez mělký, strom neuroní ani kapku.
V opačném případě, pokud by nařezávač provedl příliš hluboký řez, zasáhl by samotné dřevo (xylém) a hrozí infikování dřeva houbami. Takto poraněný strom by mohl zahynout.
...................
Pokud nařezávač zná skvěle svojí práci, z ran jasanu začne vytékat hustá, do fialova zbarvená šťáva. Jakmile šťáva začne stékat po kmeni a přijde do kontaktu s horkým, suchým vzduchem, mění se její chemické složení. Rychle mění také barvu na bílou, tuhne a stává se z ní sladká, křehká krusta - evropská manna. Ztuhlá míza se pak seškrabuje a prodává se v podobě bílých tyčinek nebo kousků pod názvem Manna di Sicilia.
...................
Práce na celý den, na celý život, pro celou rodinu
Každý strom dává průměrně jeden kilogram manny ročně. Být 'ntaccaluòre znamenalo podřídit svůj život cyklům přírody. Do sadu se chodilo brzy ráno, dokud vzduch nebyl ještě tak horký. Ostrým nožem mannaruòlu se provedl jeden přesný řez na každém stromě. Pak se čekalo na slunce - přes poledne muselo být absolutní horko a sucho. Tato ideální kombinace totiž způsobuje, že vytékající fialová tekutina okamžitě ztrácí vodu a krystalizuje do čistě bílých „rampouchů" (cannoli). Pokud by přišel letní déšť nebo byla velká vzdušná vlhkost, celá úroda by přišla vniveč. Pozdě odpoledne se dělníci do sadu vraceli, aby posbírali ztuhlou, ale křehkou mannu. Pak nastaly fáze zpracování: sušení, čištění a třídění podle kvality. Bílé krápníky se nejprve rozprostřely na velké dřevěné podnosy nebo síta a nechaly se na slunci několik dní dokonale vysušit. Třídění manny v sicilských rodinách tradičně obstarávaly ženy. Dlouhé, čistě bílé a neporušené krápníky se nejprve čistily štětečky od prachu a balily se celé. Taková manna se prodala za nejvyšší cenu do lékáren. Za esteticky méně hodnotné platily krápníky, které se zpracováním zlomily. Manna, ve které při seškrabávání ze stromů zůstal třeba lišejník, kůra nebo hmyz, se musela rafinovat. Rozpustila se v teplé vodě, přefiltrovala přes hustá plátna a tekutina se opět nechala odpařit. Tak vznikl čistý mannitolový sirup nebo prášek.
Manna jako klíčová surovina v evropském lékárenství
Z nakoupené manny lékárníci lisovali tablety, dělali sirupy nebo ji prodávali čistou. Vzhledem k tomu, že mannitol čistí střeva a nevyvolává křeče, byla v 18. a 19. století standardním lékem pro děti i těhotné ženy po celé Evropě. Působila jako velmi jemné a bezpečné projímadlo. Rafinovaná manna se pro své zklidňující a osmotické vlastnosti přidávala do očních roztoků pro snížení nitroočního tlaku. Méně kvalitní manna skončila v mýdlárnách. Mannitol na sebe skvěle váže vodu, proto se využíval pro hydrataci pokožky. Mýdla s příměsí jasanové manny byla vyhlášená tím, že pokožku nevysušovala a zanechávala ji hladkou.
V dobách největší slávy (v 17. až 19. století) byla manna pro Sicílii tak důležitá, že se z ní platily daně a stala se předmětem mezinárodního obchodu. Lodě naložené bednami se sušenou mannou odplouvaly z palermského přístavu do celé Evropy i do Ameriky. Celý tento řetězec zpracování, od ostrého nože dělníka v sadu po lékárnickou váhu, je ukázkou tradice, na kterou jsou Siciliáni právem pyšní. Sicilská manna je celosvětově chráněná jako gastronomický unikát, ale místo v lékárně ji najdete a zakoupíte ve specializovaných e-shopech s delikatesami z Itálie.
Italský zákon z roku 1928 přesně stanoví, že název manna může nést pouze přírodní produkt z jasanu. Manna se dodnes vyrábí v oblasti Castelbuono a Pollina (v provincii Palermo). Je to poslední místo ve Středomoří, kde přežívá tato starobylá technika.
Foto: V přírodní rezervaci Zingaro věnují tradici zpracování manny jednu z venkovních expozic.
Autor: M. Borková
Moderní věda potvrzuje, že sicilská manna není jen přírodní projímadlo
V posledních letech se objevují studie zaměřené na sicilskou mannu (Manna delle Madonie). Asi nepřekvapí, že probíhají zejména v Itálii, a to na univerzitách v Palermu a Catanii, tedy přímo na Sicílii. Mezi nejcitovanější vědecké práce patří například studie zkoumající protizánětlivé účinky manny v trávicím traktu. Studie došla k závěru, že užívání manny v nízkých (neprojímavých dávkách kolem 3,8 g denně) může pomáhat chránit střevní sliznici před chronickým zánětem. Manna může působit jako funkční potravina schopná předcházet nebo zmírňovat střevní zánět.1
Další zajímavý výzkum analyzoval kompletní chemické a mikrobiologické složení surové manny sbírané v pohoří Madonie. Potvrdilo se, že specifické složení manny, kde vedle mannitolu figurují také unikátní oligosacharidy, funguje v trávicím traktu jako silné prebiotikum. Znamená to, že manna selektivně podporuje růst zdraví prospěšných bakterií (např. mléčného kvašení) ve střevě a pomáhá udržovat optimální střevní mikroflóru.2
-red-
Reference:
1. Giardina, IC; Makran, M.; Restivo, I.; Pappalardo, F.; Garcia-Llatas, G.; Barbalace, MC; Tesoriere, L.; Cilla, A.; Attanzio, A. Protizánětlivá aktivita manny štěpené in vitro v modelu zánětlivého onemocnění střev s buňkami Caco-2 a RAW264.7. Antioxidants 2026 , 15 , 601.
2. Guarcello R, Gaglio R, Todaro A, Alfonzo A, Schicchi R, Cirlincione F, Moschetti G and Francesca N (2019) Insights Into the Cultivable Microbial Ecology of "Manna" Ash Products Extracted From Fraxinus angustifolia (Oleaceae) Trees in Sicily, Italy. Front. Microbiol. 10:984.
Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.
Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)