Cookie Consent by Free Privacy Policy website

Online informace pro lékárny



HLAVĚNKA DÁVIVÁ - EMETIKUM A EXPECTORANS



Pátým dílem končí seriál, který nám poodkryl „temný arsenál" botaniky. Rulík, kulčiba, námel... žádné křehké bylinky, ale extrémně silné, až smrtelně jedovaté organismy, ze kterých moderní medicína dokázala izolovat naprosto klíčové léky.

Pokud řekneme hlavěnka dávivá, asi to mnoha farmaceutům nic neřekne. Nicméně její latinský název Carapichea ipecacuanha (dříve Cephaëlis ipecacuanha) už je více povědomý. Tato rostlina je zdrojem rostlinné drogy, ipekakuanového kořene (Radix ipecacuanha), dobře známého nám, délesloužícím lékárníkům. Tento kořen je zdrojem velmi pozoruhodné látky - alkaloidu emetinu. V závislosti na síle dávce byl totiž používán jako expektorans, antiparazitikum, diaforetikum, antibakteriální či antivirová dávka a konečně jako emetikum.

V lékopisu (ČSL 3) ho lze najít pod přesným názvem Emetinium dichloratum (dichlorid emetinia). Je to bílý (nebo nejvýše nažloutlý) prášek bez zápachu. Je řazen mezi separanda, tedy silně účinné léčivé látky (ve stojatce by měl červené označení na bílém pozadí).

Hlavěnka dávivá je nízký vytrvalý keř, který pochází z deštných pralesů v Jižní Americe (zejména z Brazílie). Rostlina patří do čeledi Rubiaceae (mořenovité) a má štíhlý stonek, který částečně roste pod zemí. Její sušený oddenek a kořen se historicky využívaly již dříve hodně v medicíně. Tato léčivá rostlina je také známá pod názvy Ipecacuanha, Ipecac, Rio, Matto Grosso nebo brazilský Ipecac. Kromě emetinu obsahuje další alkaloid, cefalein a také pseudotanin kyselinu ipekakuanovou neboli kyselinu cefaelovou.

Zdroj kresby: Wikisource.org (D. Blair - „Ipecacuanha", Encyclopædia Britannica (11. vydání, 1911)

V třetím díle československého lékopisu byl obsaženy rostlinné drogy Radix ipecacuanhae (Ipekakuanhový kořen), Extractum ipecacuanhae siccum (suchý ipekakuanhový kořen) a Tinctura ipecacuanhae (Ipekakuanová tinktura). Ve starších lékopisech byly ještě obsaženy Pulvis ipecacuanhae opiatus a Sirupus ipecacuanhae.

Čtyři účinky emetinu

Emetin je protoplazmatický jed, působící hlavně na svalstvo. V malých dávkách účinkuje jako expektorans, ve vyšších dávkách jako antiparazitikum a ve velkých dávkách jako emetikum. Jeho expektorační účinek je odvozen z toho, že podráždění žaludeční sliznice vyvolá bronchiální sekreci a tím i expektoraci. Navíc také působí jako diaforetikum, látka podporující pocení.

Lék králů i korzárů

Před příchodem Evropanů byla rostlina po staletí využívána domorodými kmeny v Brazílii (zejména Tupi-guaraní). Ti ji používali k léčbě těžkých průjmů a úplavice. První písemný záznam o léku zvaném Igpecaya pochází z přelomu let 1570 a 1600 od portugalského mnicha žijícího v Brazílii. V Evropě se poprvé objevuje v literatuře v roce 1625.

17. století

Do Evropy (konkrétně do Paříže) přivezl větší množství kořene v roce 1672 cestovatel jménem Legros. Skutečný zlom však nastal až v roce 1680, kdy se k látce dostal pařížský lékař Jean-Adrien Helvétius. Ten proslul tím, že vyléčil pomocí ipekakuanhy dauphina, syna francouzského krále Ludvíka XIV. ze smrtelné krvavé úplavice (dysenterie). Král byl výsledkem tak nadšen, že od Helvécia v roce 1688 odkoupil monopolní práva a recepturu za tehdy astronomických 1 000 zlatých (louis d'or, česky luisdorů), aby se lék stal veřejně dostupným.

18. století

V 18. století našla hlavěnka další masové využití díky anglickému lékaři a bývalému korzárovi Thomasi Doverovi. Ten zkombinoval ipekakuanu s opiem a vytvořil tzv. Doverův prášek (Pulvis Ipecacuanhae et Opii). 

Byla to analgetická směs, obsahující 10 % práškového opia, 10 % ipecakuanhy a 80 % laktózy. Někdy byla laktóza nahrazována síranem draselným nebo se stejnými díly dusičnanu draselného a síranu draselného. Tento lék silně podporoval pocení a tlumil bolest. Doverův prášek se stal na příštích 200 let jedním z nejpopulárnějších léků na horečky, chřipky a dnu po celém světě.

Zdroj Wikipedie, Creative Commons CC0 1.0 Universal Public Domain Dedication

Původně byl Doverův prášek určen k léčbě dny, později byl také doporučován mimo jiné i při celkových bolestech, nespavosti a průjmu. Byl populární až do třicátých let minulého století, ale v moderní medicíně ho nenajdete. Pro obsah opia došlo k ukončení jeho používání.

19. století

V 19. století dostávaly vězeňkyně v Cascades Female Factory v Tasmánii (Austrálie) běžně preventivně „zrno nebo dvě ipekakuanhy", zejména „ženy s chatrným zdravím a prudkou povahou".

20. století

S nástupem moderní chemie na počátku 19. století (1817) izolovali francouzští chemici z kořene hlavní účinné látky - alkaloidy emetin a cefalein. Během 20. století se ipekakuanhový sirup (Sirupus ipecacuanhae) stal celosvětovým standardem v urgentní medicíně a toxikologii. V roce 1965 jej americká FDA schválila jako volně prodejné emetikum (prostředek k vyvolání zvracení). Po celá desetiletí byl povinnou výbavou domácích lékárniček pro případ, že dítě nechtěně požilo jedovatou látku či chemikálii.

Radix ipecacuanha jako magistraliter

V době kolem poloviny minulého století Infusum Radicis ipecacuanhae doplnilo Sirupus Althae a předepisovalo se jako expektorans. Někdy se doplňovalo Liquor ammonii anisatus, což byla chyba, na kterou upozorňoval již v té době doktor Jiří Štefl (Farmakotherapie praktického lékaře, 1941). Tato lékopisná látka vysrážela alkaloidy z infuze, což zpochybňovalo žádaný účinek léků, pokud si ji pacient před každým použitím neprotřepal.

Emetin v lécích za socialistického Československa

Emetin byl základem odvykací léčby alkoholiků na základě podmíněné reflexe (byl lepší než apomorfin, ale slabší než disulfiram-Antabus). Je zajímavé, že v šedesátých letech minulého století byly zkoumány možnosti využití emetinu při léčbě bakteriálních a virových infekcí. V Československu byl emetin obsažen v několika lécích. Do devadesátých let minulého století přetrvaly v sortimentu lékáren Emetin injekce (antiemetikum, samotný emetin) a antitusika. K těm patřily Ipecarin tablety (expektorans, samotný emetin) a Ipecarin kapky (kombinované expektorans-antitusikum) emetin, efedrin, kodein, pilokarpin, tekutý extrakt z lékořice, éterické oleje z tymiánu a anýzu). Také byl obsažen v dalším kombinovaném antitusiku Kodynal tablety (rovněž obsahoval emetin, efedrin a kodein). Za povšimnutí stojí fakt, že jak tablety Ipecarin, tak dokonce Ipecarin kapky (přes své složení) byly volně prodejné! Žádný z těchto léků se dnes již nevyrábí.

Nejen jako emetikum

Je zajímavé, že v Seznamu československých farmaceutických přípravků 1980-1984 (tzv. "červený Spofák") jsou Emetin injekce (vyráběla je tehdy Biotika Slovenská Ľupča) doporučeny samozřejmě jako emetikum při alkoholismu (tehdy odborně při etylismu), ale také jaké lék při amébové dysenterii (a původcům helmintóz) nebo při plísňových a kvasinkových infekcích „nereagujících na antibiotika" (doslovný citát). 

Současnost

V moderní medicíně se již klasický ipekakuanhový sirup téměř nepoužívá a není doporučován. Klinické studie ukázaly, že vyvolané zvracení může u řady toxických látek situaci spíše zhoršit (hrozí poleptání jícnu nebo vdechnutí zvratků do plic). V první pomoci byl plně nahrazen bezpečnějším a efektivnějším aktivním uhlím. Navíc byl sirup často zneužíván pacienty trpícími bulimií, což vedlo k vážným poškozením srdce.

Dnes se tak s hlavěnkou dávivou setkáte převážně jen ve dvou oblastech:

1. Expektorancia: Ve velmi nízkých dávkách se stále přidává do některých sirupů proti kašli, kde pomáhá ředit a uvolňovat hleny. Ve Spojeném království společnost Ransom Naturals Ltd. vyrábí dva hlavní bylinné léčivé přípravky obsahující kořen ipekakuanhy (tekutý extrakt z ipekakuanhy a tinktura z ipekakuanhy). Oba tyto produkty jsou standardizovány tak, aby obsahovaly přibližně 8,0 %, respektive 2,0 % celkových alkaloidů vyjádřených jako emetin.

2. Homeopatie: Pod názvem Ipecacuanha (zkráceně Ipeca) se používá v silně zředěné formě k léčbě úporného zvracení, nevolností a dusivého spastického kašle.

Shrnutí

Ipekakuanhový kořen jako léčivá droga si prošel několika stoletími trvajícím použitím a pojí se s ním i zajímavé historické konotace. Svou slavnou dobu si užil zejména jako zmíněný slavný Doverův prášek, ale našel také některé překvapivé indikace. Kdo ví, možná jako u jiných léčivých látek, na něj nezůstane jen nostalgická vzpomínka, ale najde si nové, možná nečekané využití.

PharmDr. Tomáš Arndt

OD OBÁVANÉHO „OHNĚ SVATÉHO ANTONÍNA" K ZACHRÁNCI ŽIVOTŮ

PŘÍBĚH NÁPRSTNÍKŮ A SRDEČNÍCH GLYKOSIDŮ

KULČIBA DÁVIVÁ A STRYCHNIN

Zpět

XIII. 3D 360° online kongres – TOKIO

Nenechte si ujít poslední 3D 360° online kongres roku 2026 v kulisách japonského hlavního města. Po celý měsíc můžete online studovat a objevovat odborný i doprovodný program inspirovaný japonskou farmaceutickou tradicí, která představuje fascinující propojení starodávných východních nauk s nejmodernější vědou a precizní technologií. Kongres startuje 11. 11. 2026 a potrvá do 10. 12. 2026. Odborný program je akreditován 30 dní u ČLnK, ČKFA, POUZP a SKMTP a je určen všem lékárníkům, farmaceutickým asistentům a dalším nelékařským zdravotnickým profesionálům z celého Česka i Slovenska. Více na www.healthcomm.cz.

AKUTNÍ RESPIRAČNÍ INFEKCE JSOU TU

Ve 44. týdnu roku 2026 dosáhla nemocnost akutních respiračních infekcí (ARI) úrovně 828 na 100 000 obyvatel, což představuje pokles nemocnosti o 21 % v porovnání s předchozím týdnem. Pokles se přičítá státnímu svátku v průběhu pracovního týdne. U chřipce podobných onemocnění (ILI) se nemocnost zatím pohybuje na nízké úrovni, odpovídající tomuto ročnímu období. Vývoj nemocnosti posledních týdnů ale jasně ukazuje na start sezóny respiračních infekcí v ČR. Jak informoval vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ MUDr. Jan Kynčl, nejvyšší počty nemocných s ARI jsou u předškoláků, konkrétně u dětí do 5 let, kde je aktuálně nemocnost 3253 na každých 100 000 obyvatel. Nejvyšší dětskou nemocnost mají Olomoucký a Pardubický kraj, následují Zlínský a Jihomoravský kraj. (SZÚ)

DOPORUČUJEME